18. 8. 2019

Jak se fotí portréty v Peru

Náš kolega a fotograf Vlastimil Babický navštívil počas absolvovania nášho kurzu Tváří v tvář - fotografujeme portrét (najbližšie ho pre vás otvárame už v piatok 6.9.2019 - nepremeškajte! A ak pri platbe použiteje kupón SKOLA15, získate na tento kurz zľavu 15%!) Peru a mnohé portréty do kurzu nafotil priamo tam. Na dotazy spoluštudentov o tom, ako sa v Peru fotia portréty napísal o svojich zážitkoch a skúsenostiach tento text, ktorý uverejňujeme s jeho láskavým dovolením aj tu na našom blogu. 

Zdravím z Brna a odpovídám na mnohé dotazy ohledně zkušeností s focením na mých cestách, konkrétně v Peru. Nutno podotknout, že když jsem se na kurz přihlašoval, už jsem věděl, že zrovna v termínu kurzu pojedu pryč, což napomohlo v rozhodování, jestli se na kurz přihlásit nebo ne. Kurz "Tváří v tvář - fotografujeme portrét" jsem táhl nějaký rok před sebou a stále jsem ho odkládal Cesta tomu tak trochu napomohla, řekl jsem si, že v exotické cizině to půjde snadněji a něco přeci nafotím, ne? :-)

(c) Vlastimil Babický
Očekávání se vyplnilo a těch možností, jak kde koho fotit, je tady přehršel. Okolo pobřeží focení portrétů není ještě tak atraktivní, ale jakmile se zajede do vnitrozemí do oblasti And, lákadla číhají na každém kroku (ulice, trhy, bary...). Všude na ulicích postávají mladé Indiánky v přepestrém lidovém oblečení, mnohdy se svými dětmi, případně s malými lamami či alpakami, a snaží se odchytit nějakého turistu, aby si je za úplatu vyfotil (tato lákadla jsem ovšem ignoroval). Je mnoho jiných možností při cestách, kde místní portrétovat. Pravda je, že kdybych sem jel fotit jen portréty, tak se vskutku vyřádím. Já jsem bohužel zase tolik času neměl, jelikož jsem byl v Peru pracovně a měl jsem na starosti skupinu více jak 30 osob, kolem které jsem stále běhal, resp. oni běhali kolem mě :-) O to to bylo náročnější. Nemohl jsem se zastavovat na dlouho, jednu-dvě rychlé fotky a už se zase běželo dál.

(c) Vlastimil Babický
(c) Vlastimil Babický
Oslovování zdejších lidí je vskutku jednoduché (ze začátku jsem měl ostych, ale ten s prvními záběry odpadl). Někdo se mi zalíbí, přistoupím k němu, dám s ním řeč a poprosím o fotografii. Výhodou je samozřejmě španělština, případně se vyplatí utrousit pár slov v kečuánštině (hned na vás koukají jinak a dostanete je na svou stranu). Většinou s focením souhlasí (není to na nějaké moc nekonečné cvakání, 2-3 rychlé pokusy, poté se dotyčný začne ošívat a dá najevo, že už dost). Jen jednou se mi stalo, že jedna slečna po optání schovala hlavu pod blůzku a utekla jako by ji honil čert. Ale v 95 % případů se lidé zastaví, usmějí a zapózují. Někdy, když je čas, tak si je zkusím v rámci možností "naštelovat" (kvůli, postoji, pozadí...). Někde za fotku stačil úsměv, poděkování, ale vesměs se očekává nějaká protislužba, především finanční. Mnohdy si řeknou o nějaké drobné již dopředu, vždy záleží na situaci a kontextu. Běžně se za fotografii dávají 1-2 soly, což je okolo 7-14 Kč. Takže pro fotografa v Peru "vždy připraven" znamená nosit v kapse hrst jednosolových mincí na případné fotografování. Člověk ale chápe, že mnozí normální lidé bohatí nejsou, žijí ve skromných podmínkách a focení berou jako možnost si něco přivydělat. Na druhou stranu já jsem rád, že se mi do kamery usmějí a rád jim těch pár drobných, bez kterých se obejdu, dám. Starší trhovkyně vezmou mnohdy zavděk, když si dotyčný fotograf od nich koupí nějaké zboží.

(c) Vlastimil Babický
(c) Vlastimil Babický
Takže focení v Peru je bezproblémové (lidé jsou velmi milí, přátelští a vstřícní), ale všude je třeba se ptát. Ale to je asi běžné všude. Nikoho nefotit bez souhlasu, obzvláště, když o tom člověku nic nevíme. Je třeba stále mít na mysli, že hlavně v peruánských Andách se můžete setkat s lidmi, kteří věří, že fotografií jim vezmete jejich duši. Takže nejdříve vždy s respektem a úctou... pak s úsměvem... a pak mnohdy jedním solem v kapse. :-)


Ďakujeme!!


PPSOP.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.